Filosofická lokalizace kompendia EA ve čtyřech velkých tradicích kontinentální filozofie 20. a 21. století — Foucaultova analytika moc-vědění, Adornova negativní dialektika a kritika instrumentálního rozumu, Sloterdijkova sférická imunologie a Habermasova teorie komunikativního jednání.

Empirická literatura epistemického traumatu — komplexní PTSD (Herman), betrayal trauma (Freyd), prediktivní zpracování (Friston), narušení modelu světa (Janoff-Bulman), neuroplasticita rekonstrukce. Most mezi taxonomií EA a klinickou aplikací.

Sociální epistemologie EA — Goldmanův veritism a sociální reliabilismus, Frickerová a epistemická nespravedlnost (testimoniální + hermeneutická), Longino a kritický kontextový empirismus, Anderson a demokratická epistemologie.

Vztah kompendia EA k postmoderní filozofii — Lyotardův rozpad metanarativů, Baudrillardova hyperrealita a simulakra, Derridova dekonstrukce. Kritická konfrontace: postmodernismus jako diagnostika EA prostředí, ale také jako riziko hypereflektivního kvietismu.

Integrace kognitivních věd do teorie epistemické anihilace — duální systém zpracování (Kahneman), prediktivní kódování (Clark, Friston), embodied a enaktivní kognice, neurokognitivní substrát zranitelností a obranných mechanismů.

Computational epistemology jako disciplína — formalizace epistemických operací, Floridiho informační etika, NABLA Infinity 16-úrovňový pipeline mapovaný na epistemické operace, mechanismus obrany proti specifickým zranitelnostem epistemické anihilace.

Epistemická anihilace v digitálním věku — algoritmické bubliny, AI-mediated manipulace, generativní modely a syntetická média, deepfakes a ontologická eroze, Harariho dataismus, platformový kapitalismus, infrastrukturní zranitelnosti.

Politické a ideologické formy epistemické anihilace — totalitní režimy (Arendt, Havel), klasická a moderní propaganda (Ellul, Stanley), populismus a post-pravdivá politika, hybridní informační operace, institucionální dimenze EA.

Otevřené výzkumné otázky, metodologické výzvy a budoucí směry pro studium epistemické anihilace — empirická validace taxonomie, neurobiologické fundamenty, dlouhodobé následky, kolektivní subjekty, dual-use etika, mezikulturní variabilita, AI-augmentace.

Pozdní Wittgensteinova teorie jazykových her (Sprachspiele) a forem života (Lebensformen) jako rámec pro analýzu epistemické anihilace skrze rozpad sdílených pravidel významu.

Thomas Kuhnova teorie paradigmatických posunů, normální a revoluční vědy a inkomensurability jako rámec pro analýzu strukturálních epistemických zlomů a manipulací s vědeckým konsensem.

Paul Feyerabendova teze 'anything goes', kritika metodologického monismu a epistemický anarchismus jako produktivní výzva pro taxonomii EA — kde se končí legitimní pluralismus a začíná manipulativní libovůle.

Michael Polanyi a kategorie tiché znalosti (tacit knowledge), osobního poznání (personal knowledge) a indwellingu jako dimenze epistemické rezilience, již nelze plně artikulovat — a jež je proto specificky zranitelná vůči EA technikám.

Martin Heidegger a fundamentální ontologie Bytí a času — In-der-Welt-sein, Sorge, Verfallenheit a Eigentlichkeit jako rámec pro analýzu strukturálních zlomů, jež EA techniky vyvolávají v existenciálním pobývání subjektu.

Jean-Paul Sartrův existencialismus, kategorie mauvaise foi (špatná víra), pour-soi vs. en-soi a radikální svoboda jako rámec pro analýzu sebeklamných a sebepodřizujících struktur, jež EA techniky využívají.

Maurice Merleau-Pontyho fenomenologie těla, primát percepce a koncept chair (maso) jako rámec pro analýzu somatické dimenze epistemické anihilace — útoků, jež operují skrze tělo, nikoli pouze skrze rozum.

Paul Ricoeurova trojí mimésis (mimésis I, II, III), narativní identita a hermeneutika podezření jako rámec pro analýzu narativně-strukturálních dimenzí epistemické anihilace.

Hannah Arendtová a koncept banality zla, krize úsudku a nemyšlení (thoughtlessness) jako rámec pro pochopení strukturálních předpokladů, jež umožňují masovou účast na epistemické a fyzické anihilaci.

Hannah Arendtové analýza myšlení (thinking) jako vnitřního dialogu 'dva-v-jednom', sokratovské figurace a etického fundamentu odporu vůči manipulaci — komplementární čtení k 7.18.

Emmanuel Levinas a etika absolutní jinakosti, fenomenologie tváře, prvotnost odpovědnosti vůči druhému jako etický fundament odporu vůči EA technikám, jež operují skrze redukci jiného na stejné.

Judith Butlerová a teorie performativity, citačnost subjektivace, gender jako performativní akt — rámec pro analýzu EA technik operujících skrze opakovanou indukci a výkonnou produkci identitárních pozic.

Axel Honneth a teorie rozpoznání (Anerkennung), tří sfér uznání (láska, právo, solidarita) a strukturální analýza misrecognition jako formy epistemicko-sociální anihilace.

Robert Brandom a inferenciální sémantika, prostor důvodů, normativita argumentu — rámec pro pochopení EA jako manipulace deontického skóru a inferenčních závazků.

John McDowell a teorie konceptuální receptivity, druhá příroda, otevřenost mysli vůči realitě — rámec pro pochopení EA jako narušení primární otevřenosti subjektu vůči empirickému světu.

Donald Davidson a teorie radikální interpretace, princip charity (charitable interpretation), triangulace — rámec pro pochopení interpretačních předpokladů, na něž útočí EA techniky operující skrze systematickou nedůvěru.

W. V. O. Quine a holismus přesvědčení, dogma empirismu, Duhem-Quine teze — rámec pro pochopení strukturálních dimenzí EA technik operujících skrze cílené narušení sítě přesvědčení.

Hilary Putnam a teorie vnitřního realismu (internal realism), kolaps fakt/hodnoty distinkce a kritika metafyzického realismu — rámec pro pochopení EA technik operujících skrze pseudoneutrální fakta.

Richard Rorty a teze o kontingenci jazyka, self a komunity, ironický liberalismus, sentimentální vzdělávání — produktivní napětí mezi Rortyho antifoundacionalismem a normativními požadavky kompendia.

Thomas Nagel a strukturální paradox objektivity, view from nowhere, fenomenologie subjektivního charakteru zkušenosti — rámec pro pochopení EA technik operujících skrze pseudoobjektivní pohled.

Bernard Williams a kniha Truth and Truthfulness, dvě ctnosti pravdy (accuracy + sincerity), genealogie pravdivosti — rámec pro porozumění tomu, co EA techniky strukturálně podkopávají.

Alasdair MacIntyre a teze After Virtue, narativní jednota lidského života, ctnostná tradice — rámec pro pochopení EA jako strukturálního důsledku ztráty sdíleného morálního jazyka.

Charles Taylor a kniha Sources of the Self, hermeneutika moderní identity, hyperdobrá (hypergoods), expresivismus — rámec pro pochopení strukturálních zdrojů, na něž EA techniky útočí.

Martha Nussbaumová a teorie schopností (capabilities approach), seznam centrálních lidských schopností, narativní představivost — rámec pro pochopení EA jako strukturální deprivace specifických schopností.

Amartya Sen a koncept rozvoje jako svobody, substantivní svobody, demokracie a hladomory — rámec pro pochopení EA jako strukturální deprivace substantivních svobod.

Daniel Dennett a teorie intentional stance, fyzikální/designová/intencionální vrstva — rámec pro pochopení strukturálních úrovní, na nichž EA techniky operují.

John Searle a myšlenkový experiment Čínský pokoj, distinkce slabé/silné AI, sémantika vs. syntaxe — rámec pro kritickou analýzu nároků velkých jazykových modelů a algoritmické EA.

David Chalmers a hard problem of consciousness, qualia, philosophical zombie — rámec pro pochopení nepřevoditelnosti subjektivního pólu na funkcionální popis a EA dimenze útoků na qualia.

Ned Block a distinkce mezi fenomenálním a přístupovým vědomím (P-consciousness vs. A-consciousness) — rámec pro analýzu strukturálních dimenzí, na nichž EA techniky operují.

Giulio Tononi a Integrated Information Theory, fenomenální axiomy, phi (Φ) jako míra integrované informace — rámec pro pochopení strukturálních předpokladů vědomí a algoritmických mezí.

Karl Friston a princip volné energie (free energy principle), aktivní inference, prediktivní mozek — rámec pro pochopení EA technik operujících skrze manipulaci priors a chyb predikce.

Andy Clark a teorie rozšířené mysli (extended mind), kognitivní lešení, koncept supersizing the mind — rámec pro pochopení EA jako manipulace kognitivními artefakty, jež jsou strukturálně součástí mysli.

Thomas Metzinger a teorie ego tunelu, fenomenální self-model (PSM), žádné self — rámec pro pochopení strukturální iluzornosti subjektu a EA technik manipulujících self-model.

Evan Thompson a teorie kontinuity mysli a života, autopoiesis, sense-making, integrace fenomenologie a kognitivních věd — rámec pro pochopení EA jako narušení živého kognitivního systému.

Francisco Varela a teorie enaktivismu, embodied cognition, structural coupling — rámec pro pochopení kognice jako vtělené, situované aktivity, již EA techniky strukturálně narušují.

Antonio Damasio a hypotéza somatického markeru, role emocí v rozhodování, somatický fundament racionality — rámec pro pochopení EA technik operujících skrze tělesnou dezregulaci.

George Lakoff a teorie konceptuální metafory, frame theory, embodied conceptualization — rámec pro pochopení EA jako manipulace metaforickými strukturami a politickými frame.

Mark Johnson a teorie image schemata, body in mind, estetika lidského myšlení — rámec pro pochopení strukturálních tělesných fundamentů, jež EA techniky narušují.

Edwin Hutchins a teorie distribuované kognice (distributed cognition), Cognition in the Wild, kulturní artefakty jako kognitivní moduly — rámec pro pochopení EA jako útoku na distribuované kognitivní systémy.

Andy Clark a teze Natural-Born Cyborgs, hluboká integrace lidí a technologií, etika kognitivního rozšíření — rámec pro analýzu EA technik využívajících strukturální technologickou závislost.

Richard Dawkins a teorie memu, kulturní replikátory, memická evoluce — rámec pro pochopení EA jako manipulace memetickými systémy a virálního šíření manipulativních obsahů.

Daniel Dennett a kniha From Bacteria to Bach and Back, evoluční původ vědomí, free-floating rationales, kulturní evoluce — rámec pro pochopení strukturální historie kognitivních kapacit.

Yuval Noah Harari a teze o roli narativů a fikčních řádů v lidských dějinách, kognitivní revoluce, datové náboženství — rámec pro pochopení EA jako manipulace fikčními řády.

Timothy Snyder a kniha On Tyranny, 20 lekcí dějin 20. století, post-truth politika — rámec pro pochopení politické EA jako predikátu autoritářské konsolidace.

Noam Chomsky a Edward Herman, kniha Manufacturing Consent, propagandistický model masmédií, pět filtrů — rámec pro pochopení strukturální EA produkované korporátními masmédii.

Edward Herman a empirické testování propagandistického modelu, paired examples methodology, dehumanizace nepřátel — rámec pro empirickou analýzu mediální EA.

Shoshana Zuboff a teorie surveillance capitalism, behavioral futures markets, instrumentální moc — rámec pro pochopení strukturální EA digitálních platforem.

danah boyd a sociotechnická analýza dezinformací, networked publics, data void exploitation — rámec pro pochopení EA jako emergentního sociotechnického fenoménu.

Claire Wardle a typologie dezinformací (mis-, dis-, mal-information), 7 typů dezinformačního obsahu, fact-checking jako counter-EA — rámec pro klasifikaci EA na informační úrovni.

Luciano Floridi a teorie čtvrté revoluce, infosféra, ontologie informace, etika digitálního věku — rámec pro pochopení EA jako fenoménu strukturální informační ontologie.

Interaktivní force-directed mapa 25+ filosofů teoreticky relevantních pro epistemickou anihilaci. Hrany = vlivové vazby. Klik na uzel = zvýraznění EA-relevantních konceptů.